Na terapii přišel v doprovodu rodičů klučina, 14 let, velký, s nadváhou, neohrabaný. Trápí ho bolest hlavy, páteře, nohou, rychlá únava, žádná fyzická kondice, smutek, deprese.
Ptám se na životní příběh, kterému lékaři říkají anamnéza. Klučík přišel na svět po komplikovaném porodu, zakončeném Kristellerovou expresí. Jako miminko byl plačtivý, stočený do luku, pohybový vývoj zpomalený, vynechal fázi lezení. V dětství i dospívání stálý pocit únavy a stěhující se bolesti. Přesto jsou všechny testy v pořádku, hoch byl shledán zdravým, z pohledu lékařky líným a nekontaktním.
Sedím proti němu a ptám se: „ Jak se cítíš?“
Odpovídá potichu a smutně: „ Jsem jako uvězněný ve svém těle. Chci se hýbat, chci stačit klukům ve škole nebo na táboře…ale když mě něco uvnitř drží. A pak to bolí všude v těle…A jsem pak stranou, nemám kamarády, nikdo se se mnou nechce bavit, protože jsem nemehlo. A nikdo mě vlastně nezná, kdo jsem…“
Jsme fyzické tělo a naše tělesná struktura úzce souvisí s emocemi. Ale zkušenosti mě přivádí k pohledu, že ne vždy to jsou emoce a psychika, které způsobují fyzické problémy, ale že chování a způsob myšlení je často vnější viditelnou reakcí na fyzický stav organismu. Projevy člověka nebo zvířete odhalují správnou funkci organismu nebo jeho nedostatky. Žijeme ve fyzickém těle a postupně od narození nasbíráme mnoho fyzických inzultů, které vytváří léze ve tkáních a následně ovlivní nervovou soustavu. Stres a psychická zátěž tyto neprojevené změny fascií jen zhorší. Aby mohla nastat očekávaná úleva fyzická i psychická, mělo by se zároveň s psychikou ošetřovat i fyzické tělo. Rovnováha ve fyzickém těle obnovuje vnitřní rovnováhu ve fasciálním systému, který ovlivňuje i tělesnou chemii. Tajemství fascií a tkáňové tekutiny se vědcům postupně rozkrývá a uznávají, že funkční fasciální systém vede ke stavu radosti a fyzické pohodě.
Ošetření proběhlo pomocí Osteodynamiky. „Zamotané“ fascie doslova zamkly klouby, orgány, největší však byla blokáda mezi týlní kostí a prvním krčním obratlem. Hoch uronil slzu, ale ne bolesti, ale z uvolnění dávno prodělaného traumatu. Po terapii velká únava a velká úleva.
Po 2 týdnech telefonát maminky: „ Pepík (jméno změněno) je úplně vyměněný…A dokonce si sám řekl o výlet do Jeseníků.“
Závěr: každé dítě po narození by mělo být ošetřeno pomocí technik, které uvolňují možné blokády, získané následkem porodu. Má tak větší šanci prožít spokojené dětství bez blokád a omezení.
Nejnovější komentáře