Jak jizvy ovlivňují tělo i život 

Víc, než na první pohled vypadá.

Každá jizva má svůj příběh. Někdy vznikla po úrazu, jindy po operaci nebo porodu. A i když se rána zahojila, má často větší dopad, než se na první pohled zdá. Jizva možná nebolí. Možná jste na ni už dávno zapomněli. Ale přesto zůstává jako stopa nejen na kůži, ale také hluboko v těle. 

Jizva totiž není jen estetický detail. Může být příčinou bolestí zad, zažívacích potíží, únavy nebo dokonce úzkostí.  Jizva totiž mění napětí okolních tkání, které může ovlivnit pohyb těla i orgánů a způsobit bolest na vzdáleném místě. Jizva může nést i vzpomínku na fyzické či emoční trauma.

 V tomto článku se podíváme na to, jak jizvy ovlivňují pohyb, držení těla, vnitřní orgány i psychiku, proč se potíže často řetězí a jak s jizvami pracovat bezpečně a účinně. Ať už jste laik, terapeut nebo zdravotník, možná v následujících řádcích najdete odpovědi na otázky, které vás dosud ani nenapadly položit.

Jak vlastně jizva vzniká?

Každé poranění nebo poškození tkáně se hojí jizvou.  Bezprostředně po vzniku rány tělo spustí složitý proces hojení. Buňky imunitního systému a buňky pojivových tkání se snaží uzavřít ránu a obnovit celistvost poškozeného místa. 

Výsledkem hojivých procesů bohužel není úplné obnovení původního stavu tkáně, ale vytváří se jizva. Zjizvená tkáň už nikdy nezíská původní vlastnosti, je méně pružná a méně skluzná, hůře hydratovaná, jinak inervovaná a často pevně srůstá s okolními tkáněmi. 

Jizva jako uzel v tělesné síti

A právě srůsty často způsobují potíže nejen v místě vzniku, ale i v celém těle, protože zjizvená tkáň je součástí všudypřítomného fasciálního systému. 

Fascie tvoří jemnou, ale pevnou síť, která propojuje celé tělo od hlavy ke konečkům prstů, z povrchu až k vnitřním orgánům a je součástí svalů, kloubů, nervů, cév i orgánů. V ideálním stavu jsou fascie skluzné, pružné, měkké a zároveň pevné a umí dokonale reagovat na každý pohyb nebo na působení vnějších vlivů.
Jizva ale funguje jako uzel, který tuto živou síť nepřirozeně napíná a vzniklé napětí se šíří i na vzdálená místa v těle.  

Tělo se snaží „vyhnout“ ztuhlému místu a proto změní držení těla, pohybový stereotyp, způsob dýchání a vytváří si „náhradní řešení“, kterému se říká kompenzace.  Kompenzace není dlouhodobým řešením, protože stojí tělo velké úsilí, poškozuje jeho jednotlivé složky předčasným opotřebením a dříve nebo později se projeví bolestí, omezením nebo diskomfortem.

„Mám jizvu, ale už mě nebolí. Ale pořád mě bolí jinde.“

Jedna z nejčastějších vět, které slýchám ve své praxi.

Mnoho lidí netuší, že jizva může ovlivňovat tělo ještě roky po zhojení, že potíže, které považují za „normální“ – bolesti zad, za krkem, břicha, menstruační bolesti, potíže s trávením nebo dokonce úzkosti – mohou mít svůj původ právě ve staré jizvě. A často si tyto stavy s jizvou nespojí, protože jizva nebolí. Jenže to bohužel neznamená, že je neškodná.

Proč se o důsledcích jizev tak málo mluví?

Protože „to není téma do kavárny ani na rande“.
Protože „to přece už máte zahojené“.
Protože „to je jen kosmetická vada“.

A přitom právě v jizvách se může skrývat klíč ke chronickým potížím, které vás omezují roky.

Jak jizva ovlivňuje zdraví? Jaké potíže může jizva vyvolat?

Jizva může být skrytým spouštěčem potíží jako jsou:

Dráždění nervového systému

• Pálení, mravenčení, brnění nebo nepříjemné pocity chladu. I tyto projevy může způsobit jizva, pokud zasahuje do nervové dráhy nebo dráždí nervová zakončení.

Problémy s prokrvením

• Jizva může stlačovat cévy, což vede ke změnám prokrvení. Někdy vnímáme oblast jako chladnou, jindy naopak až nepřirozeně teplou.

Vliv na vnitřní orgány

Jizvy v oblasti břicha nebo pánve mohou nepříznivě ovlivnit pohyb a funkci vnitřních orgánů:

• Trávení: nadýmání, zácpy, průjmy, bolesti břicha, nesnášenlivost některých potravin. 
• Gynekologické potíže: bolestivá menstruace nebo ovulace, bolest při pohlavním styku, potíže s otěhotněním, opakující se výtoky.
• Močový systém: časté močení, bolest při močení, únik moči (inkontinence).

Změny držení těla

• Tělo se podvědomě „vyhýbá“ místu jizvy a vytváří si náhradní řešení, které se označuje jako kompenzace.  To může vést k vadnému držení těla, skolióze nebo dalším deformitám páteře. 

Omezená pohyblivost 

• Například potíže s předklonem nebo rotací trupu.

Zatížení kloubů

• Změněné napětí svalů a fascií kvůli jizvám může přetěžovat klouby a vést až k artróze. Například po operaci slepého střeva se často vyskytuje artróza pravého kyčelního kloubu.

Dýchací obtíže

• Jizvy v oblasti hrudníku nebo břicha mohou omezit volný dechový pohyb, což způsobuje bolest nebo ztížené dýchání, například „mělký dech“.

Problémy se svaly

• Svaly v okolí jizvy bývají často ztuhlé, oslabené nebo trpí křečemi.  Člověk si často nevšimne, že svalu „něco vadí“, dokud ho nezačne tahat, bolet, což může výrazně omezit pohyb nebo sportovní výkon.

Lymfatické otoky

Pokud jizva přeruší tok lymfy, může pod ní vzniknout otok – často na noze, ruce nebo v oblasti břicha, podle umístění jizvy.

Vzhledové komplikace

• Jizvy mohou být vystouplé, vtažené nebo jinak výrazné, což může kromě fyzických potíží působit i psychicky.

Psychické následky

• Jizvy, zejména ty spojené s traumatickým zážitkem (např. operace, nehoda, porod), mohou být spouštěčem úzkostí, panických atak, posttraumatické stresové poruchy (PTSD), sníženého sebevědomí nebo deprese.

Nejčastější jizvy, které ovlivňují zdraví těla i psychiku

• Císařský řez: nejde jen o jizvu na kůži, ale o hluboké vrstvy tkání včetně děložní stěny, které mohou být narušeny. Zjizvení způsobuje stažení břišní stěny, omezení pohybu bránice a může vést k inkontinenci, bolestem beder, potížím s trávením nebo neplodnosti. Mnohdy také ovlivňuje vztah k tělu a mateřství. Tělo po císaři si žádá čas a vědomou péči.
• Laparoskopie: i když po ní zůstanou jen drobné jizvy, uvnitř těla vznikají hlubší adheze. Ty mohou táhnout okolní struktury, zejména pobřišnici a fasciální řetězce. Často způsobují bolest v rameni, kyčli nebo zádech, zhoršené trávení a gynekologické obtíže. Po opakovaných výkonech (např. při endometrióze) se riziko srůstů zvyšuje.
• Jizvy po odstranění dělohy (hysterektomie): představují výrazný zásah do stabilizačního systému pánve. Dochází ke změně napětí v oblasti kříže, bederní páteře, pánevního dna i břišní stěny. Často se objevují problémy s rovnováhou, držením těla a bolestí v oblasti pánve. Hluboce se dotýkají ženské psychiky.Práce s tělem po hysterektomii má i emoční rozměr.
• Epiziotomie (nástřih hráze): velmi častá, ale často zanedbaná jizva. Může ovlivnit pánevní dno, sexualitu, cyklus i postavení kostrče. Při jizvě, která táhne nebo není dobře zhojená, se objevují bolesti při pohlavním styku, problémy s močením nebo pocit „uzamčené“ pánve. Práce s touto jizvou vyžaduje jemnost, respekt a důvěru.
• Jizva po operaci slepého střeva (appendektomie: i malá jizva může mít velký dopad. Mění napětí břišních svalů a fasciálních řetězců. Často vede ke skolióze, asymetrii v pánvi, bolestem hlavy nebo ramen. Může ovlivnit i pohyb bránice a zhoršovat dechový vzorec.
• Jizvy po úrazech a operacích v oblasti břicha či hrudníku (např. žlučník, kýla, úrazy) – často jsou staré desítky let a člověk je ani nevnímá jako důležité. Přesto mohou ovlivňovat postavení žeber, napětí svalů břicha a zad, funkci orgánů i psychické nastavení. Jizva je často „mimo pozornost“, ale tělo si její existenci dobře pamatuje.

Jizva a tělesná paměť

Jizva není jen fyzický problém těla, ale naše tělo si pamatuje i příběh vzniku jizvy. Tělo si pamatuje

trauma
bolest, bezmoc, strach, zranitelnost
slova, která u zákroku zazněla
vnímání narkózy, úrazu, porodu, bolesti, studu, zahlcení…

To všechno se může uložit nejen do vzpomínek, ale přímo do nervového systému tkání. Jizva tak nese emoční paměť, která se může znovu otevřít při terapeutickém doteku.

Proto se při práci s jizvou může objevit:

• slza, kterou jste nikdy neuronili,
• vzpomínka, na kterou jste zapomněli,
• obraz, který vás vyleká,
• úleva, která překvapí.

Tyto projevy jsou signály, že se tělo začíná vracet zpět k sobě. Fyziologie a psychosomatika jde ruku v ruce. 

Jizva může být fyzickou i emoční stopou a obě vrstvy je potřeba uznat, vnímat a ošetřit. Příběh z mé praxe vám může přiblížit průběh terapie.

Dívá se do stropu velkýma očima, plnýma slz a strachu. Žena středního věku po jemném uvolnění jizvy po operaci slepého střeva propuká v zoufalý pláč, třes.

“Nevím proč pláču, jen mnou projíždí teplé vlny a strach…“

Držím ji za ruku, druhou na hrudníku, mluvím na ni a ptám se, co mohu udělat, aby se cítila lépe. Postupně se zklidňuje.

Položí si ruce na břicho, kde je velká jizva po slepáku a přivede na ni moji ruku. Položím na jizvu prsty a pomalu uvolňuji fascie, které jsou stažené a nepohyblivé.

Opět přichází vlna pláče. Mezi vzlyky s pohledem upřeným do stropu říká:

  „Jsem v nemocnici, jsem malá, bolí mě břicho… dali mě do malé postýlky, mám přivázané ruce… mezi studeným kovem mě bolí nohy, mám je zaklíněné…nikdo tu není, nechali mě tady…asi tady umřu…“

Držím ji a hladím po ruce. Klidným hlasem ji provázím, abych ji ujistila, že teď je všechno v pořádku. Manžel s dcerou sedí tiše vedle ní. Prudce dýchá, rukou na hrudníku uklidňuji dech. Napětí v těle ženy začíná povolovat. Usmívá se, září jí oči a povídá: 

„Tolik technik jsem zkoušela, hledala příčiny mého strachu ze samoty, fixování se, nevysvětlitelných křečí. A teď jsem uviděla a prožila obrazy, které jsem úplně vytěsnila. Moc děkuju za provázení, já byla ztracená v dětství, ale vy jste byla jako moje kotva, slyšela jsem vás a vnímala váš dotek. A to mi moc pomáhalo…“

Tento příběh mi zas a znova připomíná jak lidé i zvířata prožívají paměť tkání, která se často při terapiích otevře v plné síle, kdy vše najednou plyne jako voda, kterou nelze zkrotit ani uchopit.

My v pomáhajících profesích musíme být připraveni zvládat i jejich psychický stav, který nesouvisí s bolestí doteku, ale s bolestí jejich Duše.

Potřebujeme nástroje k provázení člověka v momentě, kdy se nečekaně paměť tkání objeví, potřebujeme ustát svoje obavy, emoce a být v tu chvíli oporou.

Protože tyto situace zažívám často, už několik let připravuji na svých kurzech APLIKOVANÉ PSYCHOLOGIE PRO TERAPEUTICKOU PRAXI terapeuty lidí i zvířat zvládat tyto krizové situace.

Jak ošetřit jizvu?

Nestačí jen jizvu promastit drahými krémy nebo sádlem.

Většina lidí slyšela radu: „Hlavně to mažte, ať je to měkké.“
Skutečná práce s jizvou začíná až v hloubce skrze dotek, vnímání a propojení.

Nestačí mechanicky jizvu masírovat. Je potřeba jí naslouchat. Vnímat, kam vedou tahy, jaké části těla na tah reagují, jak komunikuje nervový systém.
Tyto principy ošetření jizvy učím budoucí terapeuty v Ročním výcviku Osteodynamiky®.

Učím je, že můžeme 

Jizvy manuálně ošetřit.
Srůsty uvolnit a zlepšit stav tkání.
Tělo přivést zpět do rovnováhy.

Není pozdě, ani více než 10 let po operaci.  A vy se můžete naučit, jak mu s tím pomoct.

Osteodynamika® nabízí jemné manuální techniky, které pomáhají uvolnit napětí v oblasti jizev a obnovit přirozenou pohyblivost tkání. Pravidelným ošetřením lze předejít vzniku srůstů a zmírnit již existující potíže. 

Ošetření jizvy musí být šetrné, v souladu s řečí těla.
Tkáň jizvy není nepřítel, kterého je třeba „rozbít“ silou. Je to výsledek ochranného procesu, a jako taková si žádá jemný a vnímavý přístup. Pokud je jizva ošetřována příliš agresivně, bolestivým tlakem, trháním nebo bez respektu k rytmu buněk a vaziva, tělo se dostává do obrany. Výsledkem může být ještě větší ztuhnutí, vznik nesprávně strukturované tkáně nebo tvorba srůstů.

V Osteodynamice®. proto využíváme moderní přístupy, které respektují buněčné procesy a živou inteligenci těla.
Nepoužíváme zastaralé techniky, které byly založené na síle a nerespektovaly vnímání člověka.
Dotek je pro nás nástrojem komunikace, ne korekce.
Cílem není jizvu „roztrhat“, ale pomoci tělu znovu najít jeho přirozenou cestu k pohybu, skluzu a volnosti.

Závěrem…

Možná si říkáte, že to přece není váš případ.
Že máte „jen malou jizvu“.
Že to už je dávno.
Že to nemůže souviset s tím, že vás bolí záda, hlava nebo břicho.

Jenže tělo není složené z oddělených částí. Je to jeden propojený, úžasný, inteligentní celek.
Jizva je jako uzel ve spletité síti. A když ho povolíte, začne síť znovu dýchat.

Tématu jizev se budu věnovat i v další článcích, ve kterých se spolu podíváme na příběhy z praxe a na nejčastější jizvy, které nám dělají v těle i v životě problémy.