Chyby z nevědomosti neděláme schválně, stávají se často z nevědomosti a zbytečně.
Tento týden jsem ošetřovala ročního chlapečka, jehož rodiče zaregistrovali, že se neopírá o ruku při lezení, pláče při doteku v oblasti lokte a používá více levou ruku.
Při ošetření bylo místo skloubení loketní a vřetenní kosti (ulna a radius) bolestivé. Opatrně jsem ošetřila pomocí Osteodynamiky® nejen loketní kloub, ale i celou paži.
Pravděpodobnou příčinou vzniku problému byla situace, kdy chlapeček, kterého maminka vedla za ruku zakopl a maminka ho prudce zvedla za ruku, aby neupadl. Samozřejmě jde o automatickou reakci, která ale může vést k situaci, znázorněné na obrázku.
Dojde k částečnému vykloubení loketní a vřetení kosti a poranění pojivových tkání v okolí loketního kloubu.
Pokud se tento stav neřeší, může si dítě nejen stěžovat na bolest, ale může být viditelně omezená hybnost končetiny a ochota ji zatěžovat. V důsledku poškození pojivových tkání se může vytvořit „svalek“ – fibrotizovaná tkáň, která často způsobí nepravidelný růst kostí a viditelné „zkřivení“ končetiny.
Ve své praxi se při ošetřování dospělých často setkávám s bolestivými stavy loketního kloubu. Během ošetření pomocí Osteodynamiky® nacházím pomocí doteků tkáňové i funkční blokády zejména ve skloubení loketní a vřetenní kosti a viditelně zkřivené předloktí. Ve vzpomínkách si vybaví manipulace za ruce, ať při hrách s rodiči nebo když zlobili a rodiče je trhavými pohyby zvedali vztekající ze země.
A protože nikdy není pozdě na řešení blokád, nabízím řešení:
Andrea Dunová