Milé maminky. Chtěla bych vás podpořit a trošku uklidnit mým osobním příběhem.
S dětmi pracuji od roku 2007 a rukama mi prošlo tisíce miminek. Na lidech je kouzelná jejich individualita a také každé dítě je jiné. Roli hrají nejen rozdílné genetické predispozice, ale také uložení v děloze, průběh prenatálního období, průběh porodu, prodělaná nemoc, reakce na očkování a mnoho dalších vlivů.
Maminky jsou často zoufalé, že se miminko nepohybuje podle tabulek a hledají rady a pomoc. Z pozice terapeutky samozřejmě doporučím ošetření pomocí Osteodynamiky, která účinně řeší blokády v kloubech i tkáňové bloky a také fyzioterapii, kraniosakrální osteopatii a další účinné přístupy, které pomáhají ve správném psychomotorickém vývoji.
Nicméně mám velmi osobní zkušenost, která vypovídá o jedinečnosti každého živého tvora a o kterou se s vámi ráda podělím.
Moje třetí dcera Magdalénka chodila v den svých 6 měsíců!!! ANO, NEUVĚŘITELNÉ. Podle slov dětské lékařky „To jsem za 30 let praxe nezažila!“ dost vypovídající.
Můj čtvrtý vnouček Bruno se otočil v 10 měsících, začal lézt ve 14 měsících a sám se rozešel ve 2 letech. První skutečné slovo vyslovil ve 3,5 letech, pleny měl téměř do 4 let.
NEUVĚŘITELNÉ!!! Vnuk terapeutky, která pomáhá miminkům ve správném psychomotorickém vývoji a takto zpomalený? Dcera nezanedbala péči lékařů, fyzioterapeutů, logopedů, psychoterapeutů ani babiččinu. Všichni konstatovali, že u Bruna je vše v pořádku. Bruno si prostě jel svou lajnu a byl spokojený.
V 5 letech se naučil jezdit na kole, normálně mluví a všechno dohnal. Nyní je mu 6 a zvládl i výšlapy ve Slovinsku.
Víte, co jsem u dcery ocenila nejvíce? Její klid, nadhled a bezpodmínečné přijetí Bruna i v jeho jinakosti. Nejvíc nás všechny pobavila její hláška, když Bruno udělal první kroky: „Já věděla, že ho k maturitě na kočárku nepovezu.“
Proč vyprávím tento příběh? Protože chci poprosit za všechna miminka a malé děti: „Mějte se mnou trpělivost.“
Pokud opravdu nejsou diagnostikovány jasné patologie, v respektu a klidu a vytvořte dítěti prostor a podporu, ale bez tlaku na výkon. To nervová soustava vašeho dítěte ocení nejvíc.
Stejně tak tuto dokonalost nemůžeme očekávat od dětí. Velký stres, kterým může být tlak výkon od počátku života může nenávratně poškodit psychiku dítěte.
Z pohledu terapeutky vím, jak je náročné pro miminka i pro vás období, kdy řešíte pláč, koliky, blokády a zpomalený psychomotorický vývoj.
Z pohledu babičky s vámi sdílím tento příběh a přidávám vzkaz. Vzpomeňte si na „zpomaleného“ Bruna a dopřejte vašemu drobkovi kromě odborné péče také podporu, klid a radost z každého drobného posunu, který udělá ve svém tempu.
Z mé zkušenosti toto umění nejvíc ovládají maminky těžce postižených dětí, protože žijí s dětmi TADY A TEĎ, netlačí na výkon, ale laskavě provází každým okamžikem života. A proto jejich děti dělají často neuvěřitelné kroky ve vývoji i tam, kde už tomu nikdo nevěřil.
Je klidný, raduje se ze všeho kolem sebe a protože jsme se ho dotýkali, umí krásně doteky rozdávat také.
Naučte se dotýkat svých dětí a provázet je počátkem života, který možná nebyl úplně jednoduchý. Díky tomuto spojení najdou cestu k sobě i k vám.
A pokud se budete chtít naučit jednoduché techniky, povedu vaše ruce i srdce ve videu Dotýkej se mě, maminko, které najdete ZDE >>
Napsáno z pohledu terapeutky, maminky i babičky
Andrea Dunová