„Budila ses s křikem.
Vlásky přilepené na čele, oči vytřeštěné do tmy a tělo v křeči.“

Moje babička popisovala vzpomínala na moje dětství, ale já si pamatuju jen to, že to nebyl sen. Bylo to vše příliš skutečné.

 Díky této zkušenosti rozumím problémovému spánku mých malých klientů. 

Nedávno jsem napsala na FB příspěvek o prožitku malého chlapce, který prodělal operaci nosních mandlí a začaly ho pronásledovat noční děsy. 

Blokády po operačním zákroku 

Dvojčata, chlapečci čerstvě 6 let, už 2 roky moji stálí klienti. Na počátku terapií jsme řešili pomocí Osteodynamiky blokády v oblasti krční páteře, ale také celého osového skeletu, zvýšenou citlivost, omezenou schopnost zpracovávat vjemy. Od počátku ale také chlapečci dýchali ústy kvůli zvětšeným nosním mandlím.

Bylo rozhodnuto o operačním zákroku. 10.4. 2025 proběhl zákrok, druhý den šli klučíci domů, ale 12.4. dostali zánět. Oba si stěžovali na velkou bolest krční páteře. Bohužel citlivější z chlapečků začal mít noční děsy, které vyvrcholily hysterickým křikem a počůráním. Po probuzení si nic z tohoto nepamatoval.

28.5. proběhla terapie Osteodynamikou, u jednoho z chlapečků jen mírné stažení tkání, terapii si docela užil a byl uvolněný a usmíval se.

U druhého chlapečka byl průběh zcela jiný. Stažený, křečovitý, u krčku se snažil zadržovat pláč, až po uvolnění tkání se rozplakal. Blokády byly od hrudní páteře, přes krční páteř, ve skloubení mezi krční páteří a lebkou, v čelistních kloubech i v oblasti jazylky.

Dva identičtí bráškové, dva naprosto odlišné stavy jejich tělíček. 

Co může být příčinou? Protože se hodně ptám, maminka mi sdělila, že po premedikaci jeden z chlapečků usínal, byl v polospánku, zcela klidný. Bohužel u citlivějšího z chlapečků premedikace nezabrala a na sál odjížděl v plném vědomí. Citlivé dítě, které jede do zcela neznámého prostředí. Jeho nervová soustava, zejména vegetativní složka byla v plném nasazení, tělo je připraveno bojovat nebo utéct. Sympatikus je v plné polní připraven chránit.

I když následně dojde k uspání, zápis vybuzeného stavu do paměti tkání zůstává. Manipulace s těmito pacienty je následně náročnější, což vím ze zkušeností jak sálových sester, tak i lékařů, kteří intubují.

Co bylo nutno ještě ošetřit? Kromě Osteodynamiky jsem chlapečka ošetřila i pomocí kraniosakrální terapie, která citlivě komunikuje s nervovým systémem. Kombinace těchto dvou technik byla v tomto případě nezbytná.

29.5. maminka píše, že se chlapečkovi zlepšila nálada, je uvolněný a komunikativnější. Pláč ještě proběhl, ale zatím je to krátká doba na zpracování změn, které proběhly při terapii.

Pojďme si projít pár základních faktů, proč mohou vznikat noční děsy, například u malých dětí po pobytu v nemocnici.

Co se děje v těle při nočním děsu?

1. Fáze spánku a výskyt nočních děsů

Noční děsy (pavor nocturnus) jsou parasomnie, které se objevují během hluboké non-REM fáze spánku, konkrétně ve stadiu N3. Tato fáze se vyskytuje převážně v první třetině noci. Během ní dochází k útlumu činnosti mozku a těla, avšak při nočním děsu se náhle aktivuje autonomní nervový systém, což vede k výrazným fyziologickým projevům 

2. Aktivace autonomního nervového systému

Při nočním děsu dochází k náhlé aktivaci sympatické části autonomního nervového systému, což je odpověď těla na vnímané ohrožení. Tato reakce zahrnuje zvýšení srdeční frekvence, zrychlené dýchání, pocení, rozšíření zornic a napětí svalů. Dítě může křičet, sedět na posteli s výrazem děsu, mít rozšířené zorničky a být neutišitelné. 

3. Role amygdaly a emoční paměti

Amygdala, část mozku zodpovědná za zpracování emocí, hraje klíčovou roli při nočních děsech. Během těchto epizod může dojít k její hyperaktivitě, což vede k intenzivnímu pocitu strachu a paniky, aniž by si jedinec byl vědom konkrétního snu nebo události.

4. Vědomí a paměť během epizody

Jedinci během nočního děsu obvykle nereagují na vnější podněty a jsou obtížně probuditelní. Po odeznění epizody si většinou na nic nepamatují. Tento stav je způsoben tím, že mozek zůstává v hlubokém spánku, zatímco tělo vykazuje známky bdělosti.

Příčiny a spouštěče nočních děsů

• Genetická predispozice: výskyt nočních děsů může být častější u jedinců s rodinnou anamnézou, jako je náměsíčnost. 
• Stres a psychická zátěž: zvýšený stres, úzkost nebo traumatické zážitky mohou přispět k výskytu nočních děsů.
• Nedostatek spánku: nepravidelný spánkový režim nebo spánková deprivace mohou zvýšit riziko těchto epizod. 
• Nemoci a horečka: u dětí mohou být noční děsy spouštěny horečnatými onemocněními nebo jinými fyzickými nepohodlími.

Rozdíl mezi nočními děsy a nočními můrami

• Noční děsy: vyskytují se během non-REM spánku, obvykle v první třetině noci. Jedinec je obtížně probuditelný a po epizodě si obvykle nic nepamatuje. 
• Noční můry: objevují se během REM fáze spánku, často ve druhé polovině noci. Jedinec se probouzí s pocitem strachu a obvykle si sen pamatuje. 

Doporučení pro zvládání nočních děsů

• Zachování klidu: během epizody je důležité zůstat klidný a nezasahovat agresivně, protože jedinec může být dezorientovaný.
• Bezpečné prostředí: zajistěte, aby prostředí bylo bezpečné a minimalizovalo riziko úrazu během epizody.
• Pravidelný spánkový režim: dodržování konzistentního spánkového harmonogramu může pomoci snížit výskyt nočních děsů. 
• Omezení stresu: snažte se minimalizovat stresové faktory během dne, které by mohly ovlivnit kvalitu spánku. 

Tento text píšu jako vzkaz rodičům dětí i lidem po zákrocích. Jakákoliv změna po operacích je důvodem k vyhledání kvalitního ošetření. Práce nejen s tkáněmi, ale také s nervovou soustavou je po ošetření důležitá, aby tělo dostalo podporu k návratu k rovnovážnému stavu, který tak moc potřebuje pro kvalitní život.

Děkuji mamince, že mi dala svolení ke zveřejnění příběhu a dokonce i fotky přímo z terapie.

Zajímají vás moje příběhy z praxe? Chcete znát víc z mého osobního i pracovního života? 

Můžete se přihlásit k pravidelnému odběru newsletteru OSTEODYNAMIKA DO SCHRÁNKY 

S tématem NOČNÍ DĚSY souvisí také modul 7 „Rozuměj porodnímu traumatu“ z online kurzu Jak na blokády a KISS syndrom, který je pro každého, kdo cítí, že jeho tělo si nese víc, než jen to, co si pamatuje mysl.

Někdy stačí jen vědět, že v tom nejsme sami.